Dnesni den jsem pokracoval v treku s velmi prijemnym parem Joshem a Layvanh.

Vyrazili jsme s velkym klidem okolo 9. (jsme na dovolene a ne a zavodech) Od zacatku jsme si uzivali uzasne vyhledy na vysoke hory, hluboka udoli, reku, ryzova policka a vychutnavali si hlasy jungle.

Hned po ranu jsme potkali 2 kamaradky z USA, ktere sice nemaji v planu prejit pres sedlo Thorong La, ale i tak povazuji jejich vykon v odhadem 60ti letech za uctihodny.

Brzy zacalo poctive pect sluníčko, takze strme stoupani pred vesnickou Bahundanda jsme rozdelili prestavkou na palacinku.

Kolem 3.odpoledne se zacalo schylovat k desti a my byli hodne radi, ze nas to zachytilo u vyborne restaurace. Jelikoz i na terase (diky silnemu vetru) prselo, tak jsme se schovali primo v kuchyni.

I kdy jak v kuchyni tak v jídelně se sedi na udusane hline, nelze si nevšimnout perfektně usporadanych taliru ve skrini.

Jedna zajímavost: Jak všichni vědí, Nepálci nosí náklad na zádech, přivázaný na čele. Přímo přede mnou se jednomu provaz roztrhl a 2 plné pytle spadli. Samozřejmě jsem nabídl pomoc, ale k mému překvapení mi pán řekl, že to neuzvednu. Zkusil jsem – a měl pravdu, na záda si těžší pytel musel dát sám. S druhým lehčím už jsem mu sice dokázal pomoci, ale stejně nechápu, jak dokáže (obutý v žabkách) po horách nosit odhadem 60 kg uvázaných na čele, a já s nejmodernějším batohem s bederními výstelkami mam problem s +-12 kg…

Pak uz stacilo jen prekonat dalsi z mnoha provazovych mostu, stoupani a prehanek a mohli jsme si vychutnat zaslouzenou a hlavne vybornou veceri.

Uplne nejlepsi na dnesnim noclehu (krome toho ze nejpeknejsi jaky jsem zatim v Nepalu mel) je cena – 100 nepalskych rupii = cca 25,-Kc