4 denni treking po barmskych horach jsme zapocali tesne pred devátou, coz je na místní klimatické podmínky trošičku pozdě – slušně řečeno „horko jako kráva“
Ani ne po hodině cesty se s námi pruvodce Pew Pew [Pju pju] rozloučil, protože jeho babicka je nemocna a musel za ní. Zustal s nami jeho kamarad Myo Lay [Mju Mju], ktery se na pruvodce teprve uci, ale bohužel jeho angličtina ma stale nedostatky. Takze namisto toho, jehoz jsme si vybrali, protoze nam muze o zivote mistnich hodne povyprávět, nam zůstal jiny, od kterého se nedozvime ani jestli je misto na obed vzdaleno 10 minut nebo 2 hodiny…

Dnesni putování skoncilo kolem 3.odpoledne, jelikoz vsichni byly z cesty, nebo vyborneho obeda
hodne unavení
ja se vydal na prohlidku okolí a pri te příležitosti pomohl v sousedství se stavbou noveho domu. Ac se vyrovnavani terenu pro stavbu základů, nebo treba prosivani štěrku na poterak provadi stejne poctivě (i kdyz trochu pracneji) jako u nas, konstrukce zdi z upleteneho bambusu
(zivotnost zhruba 5 let) je preci jenom snazší nez zdeni z cihel. Odmenou za velmi kratkou pomoc mi byli vynikající banany a take domaci rýžování palenka 🙂

V mistni škole jsem potkal dalsi skupinu turistů. Jejich průvodce vypravel o valce mezi místními kmeny a armadnim vojskem vzdalene pouhé 4 hodiny pesky od nas, o tanku na kopci na ktery jsme se prave divali, o tom jak byl loni na 2 tydny unesen revolucionáři, i treba o tom ze v roce 2015 se v teto vesnici strilelo a deti se schovavali napriklad v troube… S odstupem casu se smal i on, nas z jeho vyprávění mrazilo!