Nepal den 9: 23 km z Braka do Tilicho base camp

Braka – Khangsar – Shreekharka – Tilicho base camp

Braka

Prvni vec kterou jsem rano udelal byla navsteva pekarny a splaceni dluhu ze včerejška (40 rupii, cca 10kc) – asi by se nic nestalo i kdybych tam nesel, ale pred cestou do hor jsem chtěl mit čistou karmu 🙂

Jak je zde ore pole:

Zajímavou podívanou skytal ledovec Gangapurna se svym jezerem. Ze se jedna o ledovcove jezero muzu potvrdit, voda byla opravdu jak led!

Diky mým zkratkam a alternativnim cestam sice dostanu sanci videt to co ostatnim utece, minule napr. starou gompu, dnes stado srnek
Na druhou stranu ale nevim, jestli se zritim z 50ti metroveho srazu, nebo mi na hlavu spadne skala – kazdopadne ani jedno nechces.
To ze si zbytecne pridam odhadem 300vyskovych metru uz beru jenom jako tresnicku na dortu

Kolem takoveto nadhery vede cesta

Do base campu vede dle pruvodce i navigace vice cest, ktere se pouzivaji podle prirodnich podminek.
Spodni je sice o trochu delsi, ale celou cestu se jde mirne z kopce – znacka ideál.
Horni je kratsi, ale je nutne překonat 600metrů prevyseni – super na aklimatizaci, ale dost narocne fyzicky.
Protoze jsem se bal spat o 700metrů vys nez predeslou noc bez vystupu do vetsi vysky, u krizovatky techto cest jsem si rekl ze si vyslapnu trochu nahoru a pak se vratim na spodni cestu. Horni cesta neprichazela v uvahu, protoze na ukazateli bylo napsano “no trail”Po cca 200 metrech jsem potkal místní kteri mi potvrdili ze jdu spravne na base camp. I kdyz jsem jim moc neveril, vracet se mi nechtelo a tak vyhrala horni cesta. Jen jsem se modlil aby 100metru pred cilem, tzn. po 5ti kilometrech a 2 hodinach, nechybel most nebo podobna chutovka. Na pripadny navrat uz nezbyvala energie, cas, a ani obloha neslibovala nejpříjemnější cestu. Prvni překážkou na ceste byl jak s obrovskymi rohy – kdyz vyskocil a rozbehl se mel jsem docela nahnano, protoze ja uz pred nim utect nebyl schopny. Nastesti se rozbehl na druhou stranu – prvni prekazka prekonana, cesta volna. Kdyz konecne skoncilo stoupani a mel zacit sestup, malem jsem se rozbrecel. Most sice nechybel, za to cesta ano. Zadna tam nebyla, jenom sesunute kamení.

Nejhorší bylo videt guest house prede mnou, ale nevedet jak se k nemu dostat. Delila nas vzdalenost cca 800 metrů do dalky a 600 metrů výšky. Nejlepsim resenim se zdalo slezt nejstrmejsi cast po skale horolezecky a pak uz to nevypadalo tak prudke – jenze maly problem, skala se ulamovala pod rukama. Druhou moznosti bylo sjet po prdeli po smehu, nejake stopy tam byly, uz to asi nekdo zkousel, jenze to bylo tak prudke ze hrozila lavina. Nejbezpečnějším resenim by byl navrat a pouziti spodni cesty, ale to by vyzadovalo minimalne dalsi 3 hodiny a to jsem po 8mi hodinach na ceste odmitl. Nenapadne jsem zkusil jak moc bude kameni ujizdet kdyz po nem zkusim jit dolu – zas tak strasne to nebylo. Nasadil jsem cepici namisto prilby, pripravil hulky namisto cepinu a vydal se primo dolu. Jit neslo, to zavanelo padem a zricenim se dolu po hlave, ale stacilo nebrzdit a ono to celkem dobre jelo presne tam kam jsem chtel. Po prekonani prvotniho strachu z toho bylo velmi prijemne brusleni. Asi 3 nutne zastavky na vytrepani kaminky z bot mi nemohli zkazit naladu.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..