Nepal den 11: z Tilicho base camp do Leddar

Dnesek, 10.den treku, byl krizovy den. 

Zacalo to jeste v noci, kdy jsem se k ranu klepal zimou. Snehova prikryvka napovidala ze vcera oprane pradlo suche nebude a ja pujdu v mokrych kalhotach… Alespon jsem pockal az vyleze slunce a po 8. vyrazil

Na mou sexy cepici jsem skoro sbalil tuto cinanku
Uz vcera rano me pri chuzi do schodu zacala bolet achylovka. Ma nadeje ze to po “odpocinkovem dnu” (vystup na Tilicho lake) prejde byla marna. Jakoby nestacilo ze se nohy sotva pletli, po par set metrech se pridala bolest hlavy a citil jsem teplotu.

Tezky zivot domorodcův

Tak jsem zacal hezky pesimisticky – oboji jsou priznaky horske nemoci, neposlouchajici telo plicni a bolest hlavy mozkove (ted nevim ktera je horsi), navic teplota a celkova unava jsou priznaky malarie, ktera ma inkubacni dobu 10 – 15 dnu a ja neprestaval myslet na toho komara co me pred 11 dny stipl v Kathmandu. Byla tu jeste jedna moznost – normalni nachlazeni z neustaleho stridani paliciho slunce a studeneho vetru spojena s unavou, protoze odhadem 150km uz proste citit jde. Poprve zacinam rozumet ucitelum, kteri nas na lyzarskem zajezdu nutili dat si 4.den odpocinkovy.

Vyhlidka na Manang a 2 spojujici se udoli

Jake bylo me nadseni kdyz jsem z vyhlidky zahledl restauraci ne dal nez pul hodiny cesty vzdalenou (bal jsem se ze pristi 3 hodiny nic nesezenu a proste odpadnu unavou a snezni leopardi se podeli o me telo)
Jeste lepsi bylo potkat zde skupinu ktera jeste 3 dny zpatky mela jednodenni naskok. Krome zjisteni, ze se neplouzim tak pomalu jak jsem si myslel, byla povzbudivá i informace, ze unavovou krizi maji dnes vsichni a navic polovina z nich uz nemocna byla. Zase se potvrdilo pravidlo ze skoly – neni dulezite zkousku udelat, dulezite je aby ji neudelal i nejlepsi kamarad. Toto mi vlilo energii do zil a byl jsem schopny dokoncit dnesni porci bez sebemensich problémů.

Na zitrek mam v planu jenom 3 hodiny chuze a pote zaslouzeny odpočinek, pred pondelnim prechodem sedla se bude hodit.

Asi nejlepsi na celem treku je moznost pozorovat (i pod vami) letici orly a dalsi dravce, jsou tak majestatni

Rostou tady i skaly ve stylu dedecka hribecka

Jedine stromy ktere dokazou prezivat ve 4000 metrech – co je to za divne brizy?

Pri vstupu do vesnicky Leddar na me cekalo privitani 

Vecer jsem poprve okusil mistni “Rasse”, neni to spatne, necona zpusob japonského sake. Bohuzel me to stalo posledni zbytky domaciho vše léku, coz je smutne.
Nechapu jak jsem mohl udelat takovou zacatecnickou chybu, neuposlechnout rady zkusenejsich a nevzit si zasob vic…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..