Austrálie dny 8 – 11: Jižní Austrálie

První (a jedinou plánovanou) dnešní zastávkou byl Coober Pedy – městečko uprostřed ničeho, kde v období první světové války někdo z procházky přinesl tašku plnou pěkných kamínků. Ukázalo se že se jedná o cenné opály a městečko se mohlo rozrůstat. V dnešní době je zde spousta podzemních i povrchových dolů na opály a protože je zde přes den obrovské horko a v noci zima, lidé si do země vyhrabali i své domy, kostely, je zde podzemní bazén atd.

Navštívili jsme dům, který se svými dvěma kamarádkami během 10 let vyhrabala podnikavá Australanka Fey. Udělali z něj luxusní sídlo s hernou a bazénem, přikoupili k nim i důl a nalezené opály prodávali ve městě, jelikož turisti začali přijíždět. Samozřejmě potřebovali někde spát, takže Fey brzo přikoupila hotel a najednou měla ve městě velký business.

Střípky z cesty:

Častý obrázek při cestě – většinou obsypaný ptáky co se na nich krmí
Kde nic tu nic, poušť, prázdno…
Když na dálnici vidíte nápis “pozor na přistávající letadla”, nechápete. Takto vypadá emergency letiště
Vynikající večeře – jen té rajčatové omáčky je na 600g špaget celkem málo (Ze začátku stačila Michalovi na večeři polovina těstovin. Brzy jsem mu vysvětlil že 2 balení budou lepší jen na 3 jídla, po týdnu jsme měli na jednou jídlo celou půlkilovku a nakonec i to bylo málo)

Jedno z mnoha solných jezer při cestě

Poslední den naší cesty jsme očekávali jen pár kilometrů na dálnici a maximálně nějakou zastávku ve městech Port Augusta a Adelaide, případně odpočinek na pláži – namísto toho jsme zastavili v NP Mount Remarkable a na 18-ti kilometrové procházce v Hidden gorge viděli několik emu, nádherné červené skály a hlavně 15 klokanů, některé hodně z blízka a dokonce i malého jak leze mamince z vaku. V takové zakončení 9-ti denní cesty jsme ani nedoufali.

Celý park byl plný dutých stromů


Jen škoda že mi při přeskakování kamenů vyskočil i mobil z kapsy a spadl displejem dolů přímo na ostrý kámen… 5 dolarů za vstup do NP se mi zdálo za 15 klokanů adekvátních, rozbitý mobil už tak moc ne:)

V Port Augusta jsme omrkli vyhlídky Flinders Red Cliff a starou Water Tower (kde jsme našli první Australskou kešku) a také botanickou zahradu, kde na nás kromě mnoha rostlin čekal y i přesně fungující solární hodiny a tenhle plaz se strašně krátkýma nohama a ocasem.

Water Tower lookout

V Adelaide jsem našel luxusní couch surfing u Maxe, který má dokonce i tolik vzpomínanou pračku… chtěl jsem jít první na večeři (dokud jsem oblečený) a pak dát oprat úplně všechno, ale přemluvili mě, že zapneme pracku okamžitě a než se vrátíme, bude hotovo. Pochopil jsem že na večeři půjdeme do sousední restaurace, takže proč ne, minutu venku přežiji i v kraťasech, sandálech a tričku…. když jsme šli a šli a po 15-ti minutách pořád ještě šli do centra v odhadem 10 stupních a větru, pochopil jsem, že jsem neudělal nejlíp.

Ráno šel Michal vrátit auto – že budeme platit poplatek za najeté kilometry nad limit jsme věděli, že to bude tolik jsme opravdu nečekali. Půjčovné auta 45 dolarů, poplatek za dalšího řidiče 30 dolarů, celková cena s 1239 najetými kilometry byla 535 dolarů!!! Celkem jsme za 9 dnů ujeli 4839 km…

Jelikož nás na první večeři pozval Max, na druhou jsem mu slíbil upéct pizzu. Jenže to bych nebyl já abych se nedopustil pořádného fau pax. Když mi ráno říkal že nechce s masem a dá si “tuňáka s cibulí”, pochopil jsem že je vegetarián, takže jsem šel nakoupit ingredience na jednu tuňákovou, jednu sýrovou a pro mě a Michala jednu se slaninou. Samozřejmě nesmělo chybět pivo kterým je každou pizzu potřeba spláchnout. Při návratu se mě Max ptal jestli jsem náhodou nekoupil slaninu – v ten moment mi docvaklo že nechtěl vepřové skrz vlastní rozhodnutí (a my to klidně jíst můžeme), ale skrz víru a vepřové u něj v kuchyni nemá co dělat (pivo ze stejného důvodu samozřejmě také) Na omlouvání bylo pozdě, prostě byla jedna zeleninová a pivo jsme dopíjeli v noci na balkonu a to se ještě Maxovi strašně omlouvám a děkuji že nám to umožnil alespoň takto, i když to pro něj určitě jednoduché nebylo. Aspoň že chutnalo všem a tudíž se na počáteční nedorozumění zapomnělo.

Dalšího dne jsem se centru setkal s Francouzem Florianem s kterým bych měl příští 3 dny strávit na cestě z Adelaide do Melbourne. Jelikož pršelo tak jsme nejdříve zapadli do kouzelné knihovny a poté prošli galerii umění s některými opravdu zajímavými exponáty.
Když se vyčasilo, tak jsme stadion Adelaide Oval, kde se právě odehrával zápas australského rugby (jiné hřiště a jiná pravidla než rugby standardní), katedrálu sv. Petra a nakonec Viktoriánské náměstí se svatbou v katedrále sv. Františka Xaviera.
Posledním překvapením byla skupina protestujících lidí, kterou pro zklidnění polévali vodou – po zeptání se za co protestují jsme zjistili že za nic – jedná se o natáčení filmu Storm Boy a voda z jeřábu má simulovat déšť 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..