Včera odpoledne mi psal Slovák Michal, jestli se k němu chci přidat na 9-ti denní cestu autem z Darwinu do Adelaide. Jelikož se jedná přesně o úsek, na který jsem až dosud marně sháněl odvoz a pomalu se smiřoval s tím, že po cestě nic neuvidím a jedinou možností přesunu bude stopování kamionů, nebylo nad čím váhat. Jen škoda že tak dlouho odkládaný odpočinek a praní prádla (začínám zase pěkně smrdět), původně plánováno na Darwin, se zase odkládá na neurčito…
Po vydatném odpočinku alá „celu noc v letadle“ mě v 10 ráno vyzvedával Michal přímo na letišti. 
Po vypůjčení auta a vyzvednutí jeho věcí jsme omrkli centrum Darwinu = pláž ohraničenou tak, aby se na ni nedostali krokodýli.
Následoval nákup vybavení, jídla a hlavně vody – a zde by se možná hodilo vypsat základní pravidla přežití v Australské buši:
- Dostatek pitné vody (25 litrů by na 3 dny mohlo stačit)
- Nekempovat blíž než 50 metrů od řeky (nový spacák od Lacoste opravdu ne)
- Nejezdit v noci, za svítání nebo za úsvitu (klokani běhají rychle a maminka je neučila se při přecházení silnice rozhlížet)
- Dostatek benzinu (zde se sluší připomenout obrovské rozdíly mezi cenou za litr benzínu na pobřeží 1.3 AUD, ve vnitrozemí ve městě 1.4 AUD, ve vnitrozemí uprostřed ničeho 2 AUD!)
Prvním místem, které jsme chtěli navštívit, byl 20 000 km2 velký národní park Kakadu, zapsaný na seznamu UNESCO jako jedno z mála míst na světě jak pro přírodní, tak pro kulturní hodnoty. Do parku se platí vstupné 40 AUD a můžete zde najít spoustu krokodýlů (jak velmi nebezpečných zatoulaných mořských, tak proti nim téměř „neškodných“ sladkovodních), hadů, klokanů, ptáků a také aboridžinců (kmeny Biniji a Mungguy) a maleb jejich předků (žijí zde 50 000 let) na skalách.
Západ slunce jsme zvládli na skalách Ubirr – poutavé místo s abidžanskými malbami v jeskyních.
Přenocovali jsme v kempu Merl (prakticky uprostřed močálů a záplavových oblastí, 15 AUD za noc s pitnou vodou a sprchou), kde nás přivítalo nekonečně množství komárů, kteří nám na další cestu darovali pěkně štípavé vzpomínky.
První den jsme viděli hned několik australských ikon. Za prvé to byl „road train“ (díky 4 až 5 návěsům až 50 metrů dlouhý kamion), první krokodýl (jen v kleci, to se snad ani nepočítá), bush fire (buš se kontrolovaně vypaluje, aby se zabránilo nekontrolovaným požárům), obrovská termitiště a hlavně 6 klokanů, z toho 3 miminka.
Ráno jsme během 8 a půl kilometrů na Bardedjilidji walk a Sandstone and river bushwalk spařili v řece několik krokodýlů a spoustu ptáku, pod nohama přes metr dlouhého hnědého hada (podle o pár dnů později nalezeného průvodce dost agresivního a s hodně toxickým jedem) a také nádherné pískovcové skalky.
Poté jsme se přesunuli ke skále Nourlangie a dali si 1,5 km dlouhou Angbangbang galerii se skalními malbami.
Hned na to jsme se přesunuli k vyhlídce Nawurlandja, odkud byl opravdu pěkný výhled na předchozí skálu.
U Yellow water jsme se jenom kousek prošli po močálech (90AUD za lodičku se nám dávat nechtělo) a spatřili zatím posledního krokodýla, nebo i tohohle pózujícího krasavce.
Jelikož s naším autem bychom se na zajímavá místa Maguk ani Gunlom nedostali, rozhodli jsme se přenocovat v kempu Kambolgie (bez vody, bez sprchy, 6 AUD za noc) a tam někoho s čtyřkolkou poprosit, jestli by nás tam ráno nevzal. Bohužel i jen přijet do 13 km vzdáleného kempu bylo díky narolovanému písku utrpením a trvalo nám to hodinu! 
K vodopádu Gunlom nás vzal rakouský pár Michal a Helen a po horší cestě jsme jejich autem zvládli 24 km za méně než půl hodiny… I když byl vodopád díky období sucha téměř bez vody, výhledy z vrcholu byly ohromující a cesty jsme rozhodně nelitovali. Navíc zde bylo riziko výskytu krokodýlů minimální a tudíž jsme se konečně mohli i okoupat.
Když už benzínu moc nezbývalo a my zjistili, že v Mery River roadhouse mají pumpu na natural rozbitou, neznalo naše nadšení mezí. Takže vypnout klimu, zpomalit a doufat…
Jelikož jsme se poslední 2 dny nekoupali, dnes jsme si to museli vynahradit. Další zastávka byla u vodopádů Edit falls, kde hlavně horní bazén (cca půl hodinový výšlap) nabízí krásné výhledy, čistou vodu, pěkné skály se skákáním do vody a tak celkově příjemné prostředí s nižším rizikem výskytu krokodýlů.
Třetí dnešní koupání bylo v termálech Mataranka. Původně jsem z myšlenky na návštěvu termálů v horké Austrálii nijak nadšený nebyl, ale údajně na 50-ti stupňovém horku dokáže i 38 stupňová voda ovlažit
Nocleh jsme tentokrát našli zdarma na odstavném parkovišti a nebýt Michalova zákazu, tak si tu kupku sena, co byla pod stanem a výborně izolovala, vezmu s sebou do auta (ano, pár dolarů za karimatku jsem obětovat měl. Čím víc se blížíme na jih tím je v noci větší zima a už je nutné spát ve spacáku, ne na něm jako na matraci)
Po vjezdu na Stuarts Highway jsem se cítil docela nesvůj z toho, že při dálniční rychlosti 130km/h zde nejsou 2 a 2 pruhy odděleny. Když jsme na jednom úseku potkali první auto po 80-ti kilometrech, pochopil jsem, že to není potřeba.
A jak ubíhá cesta? No máme za s sebou asi 1000 kilometrů z plánovaných 4 tisíc, ale při pohledu na mapu (za 3 dny jsme zvládli ujet modrou část) to nevypadá že bychom se během příštích 6-ti dnů mohli do Adelaide dostat…