Jelikož Daniela je asi jediný člověk na světě, který se bojí hadů ještě víc než já, celkem mě vystrašila a proto jsem si zkusil o těch taiwanských něco najít.
Nejzajímavější se mi zdá Hundred Pacer (= sto kroků) Jmeno sice dostal podle toho kolik casu vam v pripade ustknuti zbyva, ale udajne to zas tak zle neni a v pripade podani sera do hodiny ASI prezijete (svaly v okoli kousnuti odumrou behem par minut)
Dale se mi zalibila Common Cobra, ktera ani nemusi kousat, jed totiz dokaze plivat.

Poslední střípky z Kaohsiung

Pár zajimavosti z Taiwanu:
1. Odbocovani motorek do leva je složitý proces. První si pockate na zelenou ze směru odkud přejíždíte, pak prejedete mírně doprava – před ty co čekají na semaforu v pravo od vás a az když se dočkáte druhé zelené, jedete rovně
2. Neexistují zde odpadkové kontejnery. Projíždějící popeláři hrají hlasitě hudbu (asi jako family frost) a lidé se za nimi sbihaji se sáčky plnými odpadků
3. Ulice jsou obcas zavřené pro silniční provoz, jsou vyzdobeny pro určitou událost – buď svatba nebo pohřeb tato výzdoba zaujala hlavně na vrakovisti

Na hodne místech je vidět rybnicky které prokyslicuji vrtule

Co by to bylo za cyklovýlet bez pořádného defektu. První jsem si zanadaval že mi v půjčovně dali pumpicku na jiný typ ventilku, ale po zjištění, že se nástavec dá otočit, jsem duši vyměnil a frčelo se dál.

V Tainanu jsem narychlo omrkl Anping Tree House (kolonialni budovu), Fort Zeelandia (pevnost ze 17. stoleti) a hlavne Eternal Golden Fort – jelikoz z ni temer nic nezbylo, donutilo me to zamyslet se nad tim ze lide by nemeli pouzivat jmena jako „nesmrtelna“, nebo slibovat neco „naveky“

Veceri jsem zamyslel v jednom fast foodu pobliz Conucius Temple. Meli mit spiz za 2-5korun za jeden, bohuzel byl zavreny – ale diky tomu jsem se dostal k nejlepsim knedlikum s masem a kukurici co jsem zatim jedl.

Najeto 76 kilometru.