Ráno jsem vyrazil s mým hostitelem Davidem na procházku po kopcích v okolí Taipei. Jednalo se o organizovaný výlet jeho firmy, tudíž tam za pěkného počasí bylo opravdu narváno, ale výhledy opravdu stály za to. Na Veroně se mi líbilo, že během půl hodiny až hodiny v autě jste byli v horách. Zde ani auto nepotrebujete, stačí půlhodina v metru.

Na kolik prutů je u nás povoleno chytat na jeden rybářský lístek?

Na Taiwanu údajně klidně stojí dlouhou řadu i na fast food (pokud je dobrý) – můžu potvrdit že je to pravda

Odpoledne jsme se po 8mi letech setkali s kamarádkou Penny, kterou jsem poznal na vymennem pobytu pro studenty v USA v roce 2009. To, že se další 2 spolubojovníci z kempu Nesher neukazali a oznamili ze nepřijdou až na poslední chvíli, zamrzelo hodně. Po 2 měsíčním plánování, jestli tento vikend vyhovuje všem, to zůstalo nepochopeno a zanechalo dost špatný první dojem z Taiwanu. O to víc si ale cením Penny za to, že mě i s kamarády vzala do parku Yangmingshan (a ještě víc Guadaloupe za to jak se o nás starala před pár lety v Mexiku)

A na večeři do vyhlášené restaurace kde vaří „plněné knedlíky“ a jen na stůl se čeká 20ti minutová fronta.

Počasí nebylo úplně nejlepší, ale Taipei 101 je tak vysoká, že špice čněla nad mrakama

Večer David rozbalil dárek, který jsem mu přivezl z Vietnamu jako odměnu za pohostinnost