Na letiště jsem se chtěl dopravit okružním vlakem kolem Yangonu. Jízda tímto vlakem, do kterého neustále nastupují prodejci jídla, je jedním z turistických lákadel, stojí pouhých 200 MMK (narozdíl od 8 000 za taxi) a tak jsem chtěl spojit příjemné s užitečným.

Jenže jsem na nádraží dorazil s asi 2 minutovým zpožděním a vlak mi ujel. Moje chyba, každopádně že bude tak přesný jsem opravdu nečekal. Další vlaky jeli až za hodinu a kupodivu oba 2 měli 20ti minutové zpoždění! Zpoždění které by se mi opravdu hodilo v případě prvního spojení, mělo v tomto čase za následek další šedivé vlasy na mé hlavě, jelikož čas utíkal a ja jen tak tak stihnut odlet do Vietnamu.

Po prijezdu do Myanmaru jsem se citil bohaty – prvni bankomat mi dal 300 tisic a penize se mi temer nevlezli do penezenky. Ve Vietnamu se ze me konecne stal milionar, dostal jsem rovnych 8 milionu! Co na tom ze v prepoctu je to jenom nejakych 8 400 Kc.

SIM karta s predplacenymi 7GB internetu na mesic vysla na asi 250Kc, coz je take prijemna zprava.

V Ho Ci Minove meste (postaru Saigon) jsem mel pozdravovat spoluzaka meho stryce Pavla – rikal ze ho poznam lehce, jako jediny ze tridy mel pri sikme oci. Pote co jsem marně oslovil tisice lidi, začínám uvažovat, jestli si ze me náhodou nedělal srandu.

Vietnam je plny motorek = Vietnam se mi libi. Mozna je jich az moc, prejizdet krizovatky stoji za to 🙂

Ve Vietnamu poprve zkousim sdilene ubytovani u mistnich lidi – couchsurfing. Mym hostiletem je Ricardo, ktery vede kurzy anglictiny, a tak jsem mu rovnou pomahal s vyukou – maly darek ke dni deti.