Budicek na 3 hodiny, za deste rychly presun na vlakove nádraží a ve 4 vyjizdime smerem do Hsipaw.

Spanek obetujeme za moznost projeti se po viaduktu Gokteik, velmi zajímavé a obrovske (689 metru dlouhe) ocelove konstrukci, postavene behem 8 mesicu uz v roce 1899. V dove konstrukce se jednalo o největší železniční most na světě a doteď je to nejvyšší most v Myanmaru. Zajímavostí je ze most byl kompletně postaven v USA, rozebran, odeslan a nasledne slozen v Barmě.

Podruhe se nabízí otazka jak může 200 kilometrova jizda vlakem stat jenom 90 korun, pripadne jak muze ujeti 200km trvat 11 hodin. Myslim ze jsme v pomalosti prekonali i nepalske autobusy.

Rozdil mezi prvni a druhou tridou ve vlaku je krome polovicni ceny jen v tom ze v prvni tride jsou sedacky měkké, ve druhé dřevěné.

Ve vsech vesnicích kde vlak se staví se primo na nádraží prodává nejen ovoce a zelenina, ale také celý oběd. Neni neobvykle ani to ze prodejci nastoupí do vlaku, po ceste k pristi zastavce prodaji co muzou a pote se zpatecnim vlakem vrati do sve vesnice. Nejlepsi na tom vsem je ze zde neexistuje vlaková, vysokohorska, ani zadna jina prirazka. Prodava se ze stejne ceny jako ve vesnici, takze napr. svazek ovoce lici stoji 4 koruny, 3 varene sladke kukurice 10 korun, nebo nudle se zeleninou taktez za 10 korun.

Navečer jsme se pridali ke skupině francouzů, sehnali rum s kolou (3/4 litru rumu a litr coca coly vyjde v baru na cca 100 korun) a hrali karty. Jednalo se o velmi zajimavou hru zvanou „the dealer“ se slozitymi pravidly. Musite tipnout jakou barvu karty (modra, cervena, zluta, zelena) z hromadky dostanete, pijete pokud neuhodnete, v pripade ze uhodnete pije ten co rozdava. Jak rikam, velmi slozita pravidla 🙂