Kudy kam?

Termín odjezdu se kvapem blíží a tak stojí za to popřemýšlet kam zamířit a co tam podnikat. Aby se dva lidé shodli na destinacích roční cesty kolem světa není úplně jednoduché, ale to nebude ani vyjít v dobrém v každé situaci která nás čeká, takže nezbývá než se o to pokusit 🙂

Kanada – Skalnaté hory, Niagárské vodopády, obrovská jezera Michiganské, Hořejší, Ontarijské, národní parky, polární záře na Yukonu, medvědi v nekonečných lesích, kosatky, tuleni, lachtani, kosmopolitní a hokejová města Toronto, Montreal, Vancouver, Calgary… To je jen malý výčet lákadel téhle ohromné země s nedotčenou přírodou na které jsme se společně s Aliaškou jednoznačně shodli. Snad alespoň jedna z nich vyjde.
Ideálně kdyby se v téhle rozvinuté zemi podařilo na začátku cesty doplnit pokladničku nějakou brigádou. Rádi bychom zde strávili klidně 2 měsíce.

Cuba – komunismus v karibiku? 50 let totalitní vlády Fidela Castra se odehrávalo ve znamení studené války Ruska proti USA a embarga měla za následek chudobu i zavřené hranice a spoustu nelegálních pokusů o migraci do USA. Po odchodu Fidela se k moci dostal jeho bratr Raul. Rádi bychom zjistili, jaký byl život v téhle zemi ještě předtím, než se kompletně změní s otevřením hranic američanům, než z toho stihnou udělat další Cancůn nebo Floridu. Válením se na plážích Karibiku, surfováním, potápěním u korálových útesů a zkoušením místních rumů plánujeme strávit 2 týdny.

Ekvádor a Galapágy – s cílem „naučit se během cesty španělštinu“ by nám mělo pomoci strávení pár týdnů dobrovolničením při ochraně mořských želv na ostrově La Plata a návštěvou Markétiné kamarádky Carly v hlavním městě Quito.
Dále nás v této zemi láká souostroví Galapágy, bydliště prehistoricky vyhlížejících ještěrů a obřích suchozemských želv, které se nedají najít nikde jinde na světě a jehož návštěva položila základ pro evoluční teoriii Charlese Darwina.

Peru – v roce 1970 při pokusu o vylezení 6 768 metrů vysoké hory Huascarán zde pod lavinou zahynulo 14 československých horolezců a domů se tak nevrátil ani jeden. Kamarádka průvodkyně (vnučka jednoho z nich) zorganizovala k 50.tému výročí tohoto neštěstí pietní akci, která se ale kvůli Covidu nemohla uskutečnit. Bude šance vystoupat na nejvyšší horu Peru s česko-slovenskou vlajkou alespoň o 2 roky později?
Rádi bychom nevynechali ani místo ze všech nejturističtější – Incké město Machu Pichu, kam by bylo nejzajímavější příjít po několikadením Inca trailu.

Argentina nebo Chile – že dokážeme s v té době rok a půl mladým Míšou přejít některý z pověstných treků krásné ale nehostinné ohňové země je víceméně nepravděpodobné, rozhodně se ale Patagonii pokusíme alespoň navštívit. Španělštinu nám procvičí obě země, pro Argentinu hlasují vodopády Iguazu, pro Chile zase národní park Tores del Paine, který je na seznamu cestovatelských snů už hodně dlouho, a výhodnější lety do Oceánie.

Polynésie – Francouzská polynézie, Cookovy ostrovy, nebo Fiji? Nevíme přesně který ani na jak dlouho, víme ale, že se tam nikdy jindy než při cestě kolem světa nedostaneme. Moře z reklamních letáků nejdražších zájezdů, usměvaví a přátelští domorodci… Proto bychom 4 týdny strávili raději zde, než ve snáze dostupných destinacích.

Nový Zéland – sen každého cestovatele, Marky tam nikdy nebyla, Tomáš by rád znovu viděl sestřenici Veroniku a pohled na Novozélandské Alpy, sopky a fjordy prostě neomrzí. Ne nadarmo si Peter Jackson vybral Glenorchy jako nejkrásnější možné místo pro natáčení Pána Prstenů. Navíc mám na Mount Taranaki pověšený pytel který by bylo záhadno sundat. Během 3 týdnů by se mohl stihnout i některý z Great Walks.

Austrálie – kdyby čas a peníze byly neomezené, světadíl klokanů by byl jasnou volbou. Bohužel ani jednoho není nazbyt a tudíž se další drahá země asi bude muset vynechat – teda pokud by se nenaskytla příležitost opět nějakou brigádou doplnit pokladničku. V ten moment by cestě na západní pobřeží, ostrov Tasmánie nebo Mount Kosciuszko, nic nebránilo.

Filipíny – úžasná příroda, neuvěřitelně přátelští místní lidé, krásné pláže, tropické teplé počasí, pro turisty levná země… Lákalo by zkusit odsud pár měsíců nomádit, bydlet na pláži, pracovat přes počítač…

Jižní Korea – do severní nás nepustí (přesněji – ani nechceme), v Japonsku je blaze ale draze. Právě proto bychom zajímavou a pro nás tak vzdálenou východní kulturu rádi během 2 týdnů poznávali právě zde, v zemi jednoho z Asijských tygrů, člena G20.

Laos nebo Kambodža – kdyby náhodou jihovýchodní asie nebylo po minulé cestě dost, bylo by fajn na pár týdnů vybrat jednu z těchto dvou. Angkor Wat poblíž Siam Reap v Kambodži nebo nádhery Laosu?

Seychelles – je libo pár týdnů u kýčovitě krásného moře?

Madagascar – baobaby, lemuři, chameleoni, nádherné pláže a moře… každý, kdo jednou viděl animák Madagascar, by se sem rád podíval.

Tanzánie (a)nebo Keňa – safari v Národních parcích Serengeti a Ngorongoro slibuje úžasnou podívanou na volně žijící africká zvířata včetně velké pětky (buvol, slon, lev, leopard, nosorožec), 5 895 metrů vysoká hora Kilimandžáro zase možnost zdolání nejvyšší hory celého světadílu. Pro Tanzánii hovoří výše jmenované, pro Keňu zase možná menší riziko tropických nemocí. 2 týdny v každé zemi nebo prostě měsíc v jedné?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..