Malta dny 1 – 8: Skálolezení

Ne že bych si léto neužíval, ale lezení mi trošku chybělo. Proto byl cíl jasný – hned po příjezdu týden lezení v okolí italského Arca. Jenže pro neschopnost sehnat lezeckého partnera, výkyvy počasí a „nedostatek času“, se neuskutečnilo nic. Už jsem se smiřoval s tím, že příležitost je prováhána a venkovní lezení už letos nevyjde, když se na Facebooku objevila nabídka „Last Minute lezení Malta“ Kromě toho, že jsem Matěje vůbec neznal, netušil jestli si sedneme ani co co má v plánu ohledně ubytování, nebo tak celkově týdenního programu, leze cesty o kterých já jenom sním a jelikož je mezi námi tak velký rozdíl, netušil jsem, jestli vůbec najdeme nějaké skály, kde bychom si zalezli oba a báli jsme se, jestli naše auta dojedou na letiště, případně nastartují po týdenním stání na mraze, nebylo nad čím váhat.

Odjezd z domu v 5 odpoledne, příjezd do Frýdku-Místku v 8 večer, seznámení se a „kvalitní“ spánek až do půl 3. do rána, cesta na letiště a po 9. ráno už jsme vysedali z letadla. Najednou byly zimní bundy zbytečné, okolní palmy a sluníčko nás donutili k převlečení do kraťasů. Autobusem č. 201 jsme se dostali z letiště přímo k první lezecké oblasti Wied Babu. Super kaňon s jeskyněmi pro Matěje na straně jedné a lehčími cestami pro mě na straně druhé slibovali pěkné zážitky a hned druhá cesta za 6a+ patřila k rekordním.


Ale jelikož se nedostatek spánku podepsal, brzy jsme toho nechali a využili celodenní lístky na autobus k výletu do hlavního města Vallety. Jelikož 13. prosince je na Maltě státní svátek Den republiky, bylo v centru opravdu plno. Na Vánočních trzích jsem v kraťasích a sandálech byl opravdu poprvé. Pár velkých lodí už jsem viděl, ale to co parkovalo v přístavu byl fakt pořádný parník…




Až za tmy jsme se vrátili zpět do Wied Babu a našli nejenom naše věci schované ve křoví, ale i pěknou suchou jeskyni, z které jsme udělali 5ti hvězdičkový hotel s výhledem na moře přímo z ložnice.

Druhý den dopoledne jsme se protáhli na 70ti metrových vícedélkách s výhledem na Blue Grotto a zvládli i první koupání.



Odpoledne se překonávali rekordy – Matěj po počátečním odkrokování na druhý pokus zvládl 7C cestu ve stropě, kterou místní klučina trénoval od srpna! Já poprvé přelezl 6b+ cestu (jestli se to vůbec dá nazvat přelez, když jsem v laně visel snad desetkrát) a začal mít dobrou náladu z toho, že se každý den bude zvyšovat obtížnost o písmeno 🙂 Také se nám konečně podařilo sehnat plynovou bombu – místňáci si ji vzali, aby mohli uvařit kafe jako doping na těžký přelez a jelikož to zvládli, dostali jsme ji dokonce darem. Navíc nás autem svezli k obchodu a vybrali výborném místo na oslavní pivo. Naše kulinářské umění vyvršilo snahou nacpat půl kila těstovin do minihrnce. „Ne ne ne to se tam nevejde, neboj vejde“ se hodilo…

Zajímavé bylo rozdílné vnímání naší situace od různých lidí. Když jsme potkali 2 české rodiny a řekli že trampujeme v jeskyni, skoro jako by se styděli za to, že kvůli dětem mají placené ubytování přes AirBnB. Na druhou stranu asi 20ti letý student ze Slovenska nechápal jak můžeme spát tak na divoko 😀

V sobotu jsme se přesunuli do další oblasti Ghar Lapsi. Původně plánovaným autobusem to nevyšlo, už po cestě z hlavního města jsme pochopili, že jízdní řády jsou jen taková změť čísel, podle které se rozhodně autobusy neřídí. Vzal nás do auta pár z Libanonu, kteří na Maltě prodával exotické ptactvo – a tvrdil že v Česku a na Slovensku je víc chovatelů než kdekoli jinde. I zde se nám podařilo najít prvotřídní ubytování s ještě lepším výhledem, jen nám trošku pršelo do postele (ale naštěstí nepršelo často)

Jelikož jsme každý den počítali další a další díry v prstech a dlaních rozdrápaných od skal a vytahané ruce boleli jenom při zvedání lahve s vodou, obtížnost přelezených cest už se sice nezvýšila, ale na druhou stranu padlo několik 6b bez nutnosti odpočívání, nikdo se nezranil a podařilo se nám posbírat všechny expresky rozvěšené v několika různých nezvládnutelných cestách, takže celkově panuje spokojenost 🙂





Poslední večer jsme se přesunuli zpět na letiště, ve městě dali na svačinku výborné pomeranče a olivy ze sousedovy zahrádky, našli první a poslední Maltskou geocache a útulné místečko na spaní mezi křesťanskou kaplí a muslimskou modlitebnou. Ráno byl čas na poslední test: jestli poletíme domů, nebo nás odvezou autem přímo do vězení – zkoušeli jsme vařit čaj na plynové bombě přímo na letišti 🙂

Závěrem můžu Maltu doporučit všem. Pokud zkontrolujete předpověď počasí, jedná se o výbornou volbu na únik z naší zimy. Netušil jsem, že jde v Evropě najít místo jako toto, dřív bych tipoval že do tepla je nutné letět do výrazně vzdálenější a tudíž dražší destinace.


Booking.com

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*